Colours of Ostrava 2017

Letos to byly pro mě 10. Colours of Ostrava.  Takže myslím že mohu porovnávat a hned v úvodu bez okolků říkám pro mě to byly nejlepší Colours of Ostrava. Rok co rok o festivalu tvrdím, že i když většinu kapel na barvách neznám, tak to vůbec nevadí, festival užívám plnými doušky, protože pro mě objevuji nové kapely. A u CoO mám tu jistotu že na pódiu budou kapely, které umí zaujmout. To že se mi některé žánry a kapely či zpěvačky a zpěváci líbí víc a jiné méně, je dáno mým vkusem a tak to má každý, takže někomu se bude zdát vrchol festivalu ta kapela, někomu úplně jiná a nějaký zarytý metalista, hip-hoper si nejspíš Colours of Ostrava neužije vůbec. Pro někoho bude nejlepší festival Master of Rock pro dalšího B4L. Colours je tak rozmanitý, že si zde najde své snad úplně každý. Pojďme se podívat na moje TOP co mě na CoO nejvíc bavilo.

Seřazeno podle mého nadšení.

Nejvíc se mi na letošních Colours od Ostrava líbilo

St. Paul & The Broken Bones

Nezkutečná energie, která šla z St.Paula a jeho kapely. To co předváděli na pódiu bylo úžasné a neopakovatelné, házelo se botami, válelo se po zemi. A to hlavní St.Paul neuvěřitelně zpíval a tančil a nás tím náramně bavil a my mu a jeho kapele nadšení a energii vraceli. Přišlo mi, že jsme se dojímali navzájem.

alt-J

alt-J byl pro mě hodně silný zážitek. Nevím proč, ale jejich hudba mi přijde taková čistá, co se týče zvuku, hodně kvalitní, zajímavá jak melodií, tak zpěvem. Posuďte sami viz videoklip.

Na pódiu měli zajímavý minimalistický světelný doprovod, světelné tyče, na kterých probíhaly animace. Mě se koncert moc líbil.

Midnight Oil

Rocková legenda jejíž hity všichni známe . 15 let nehráli a letos vyrazili na světové turné. Skvěle odehraný koncert známých písniček. Dobře stárnoucích mužů. Zkrátka páni muzikanti, kteří se udržují, což je jev u mnoha kapel málo vídaný. Šlo vidět že je hraní baví. Mě se nejvíc líbil výkon bubeníka. Kapela to odehrála bez nějakých super světelných  a animačních efektů, jen s logem nad sebou a myslím, že se to muselo líbit všem. Mě moc.

Pierce Brothers

S Haničkou milujeme Drive stage, většinou je tam něco do skoku a nikdy tato stage nezklame. Letos nás  nejvíc zaujali bratři Piercovi z Australie. Pro nás to byla tečka za Colours of Ostrava 2017 a moc pěkná. Kluci na to že jsou dva hrají skvěle a šlo vidět, že si to před tak velkým publikem náramně užívali. Kdo ví zdali před takovým množstvím lidí nehráli poprvé. Dle mého se totiž toto na CoO občas děje. Hlavně u začínajících a nově objevených talentů.

LP

Zpěvačku LP a její hit Lost on You určitě znáte z rádia. Koncert LP na živo byl super.

To bylo moje TOP05 na Colours of Ostrava 2017. Letos jsme se pohybovali s Haničkou kolem hlavní stage, Arcelor Mittal Stage a Drive Stage. Nijak jsme to počtem koncertů nepřeháněli, Hanička chodila přes pracovní dny do práce, takže se musela šetřit. Pro můj přehled do budoucna si zde napíši vše co jsme viděli v pořadí jakém to bylo.

Středa:

Birdy – tak moc mě nezaujala, loňské zpěvačky byly lepší (Aurora … )

Alt – J – super viz mé letošní TOP 5

Ferocious Dog – dobré skočné

Imagine Dragons – super, moc jsme si to užili

Čtvrtek:

LP – krásný koncert

Ginkgoa – super show na drive stage

Michael Kiwanuka – nádherný hlas, moc pěkné

Norah Jones jedna píseň, Haničku to moc nebavilo tak jsme šli na jídlo a pak jsme čekali na Faada Freddyho, viděli jsme celou jeho zvukovku, kdy nacvičoval s gospelovým sborem. Jak ale začal hrát, tak Haničku chytly křeče do nohou, tak jsme to pro ten den ukončili. Už na zvukovce byl super, doufám že ho někdy naživo ještě uvidíme. Kdo na něm byl  unesen. Prý tančily i Toi Toiky a i fronty na ně. Posuďte sami.

Pátek:

St. Paul & Broken Bones – pro mě nejlepší koncert na Colours of Ostrava 2017

Clarinet Factory & Grunik – poslechová záležitost

Midnight Oil – rockový nářez super

Sobota:

The Carny Villains – nespoutaná energie a kabaretní čísla na pódiu, super koncert

Afro Celt Sound System – super, ale něco do dokonalosti chybělo. Myslím, že už na CoO byli několikrát  a vždy něco málo chybělo. Celkově world music na velkých stage ubylo. Je jich pořád hodně na menších. Nicméně je mi smutno po Salif Keitovi, Goranu Bregovičovi, Gogo bordelo a dalších,  celkem šlo i vidět, že mnoho lidí již na CoO za touto muzikou nejezdí. Protože tato kapela zase tolik lidí nepřitáhla, sami jsme byli v kotli a oproti jiným hlavním hvězdám to bylo slabší, přitom byli dobří

Pojekce filmů z hudební sociální tématikou – Reflex zóna – šli jsme si na chvíli sednout a schovat před přívalovým deštěm, který asi za 2-3 hodiny přešel

Jamiroquai – na tuto hvězdu jsme se letos nejvíc těšil. A celkem mě její koncert zklamal. Asi jsem od toho čekal něco jiného. Mě tento koncert přišel takový odehraný, Jamiroquai tam běhal v Addidas teplákovce jak by si odskočil z pokojíku. Jediné co se mi líbilo byla jeho čepice. Škoda že ji neprodávají. Festival by vypadal zajímavě, kdyby ji lidé nosili.

Pierce Brothers – nádherné melodické a rytmické písně viz moje TOP 5

 

To bylo k muzice, kvůli ni na festival chodím. A teď k areálu a organizaci. To že byla fronta v úvodu to se dalo čekat. Asi nemá cenu toto rozvádět. To že někdo čekal dlouho na WC, to je celkem jeho věc. Myslím si že WC bylo dostatek, stačilo jen popojít mimo davy. My s Haničkou většinou chodíme na WC do budov, tedy hlavně ona a tam je to naprosto bez problému. Oproti předchozím rokům opět víc laviček, židlí což je moc příjemné. Stánků se vším možným taky dostatek. Zkrátka za mě naprostá spokojenost. Myslím, že letos byly dobře upraveny i reproduktory. My jsme při jednom koncertu stáli trošku dál od stage a bylo to mnohem tišší, než v předchozích letech, takže si myslím že i ostraváci se víc prospali. Nějakou chvíli mi chybělo víc něčeho uměleckého v uličkách, ale pak jsem si uvědomil, že železárny jsou tou pravou uměleckou kulisou, jen já jsem se jich už asi za ty ročníky nabažil a byla by škoda to narušit. I když  například u electro stage by se něco hodilo, třeba něco takového :)

A protože jsem duchem budovatel, tak se přikláním k dalšímu rozšiřování festivalu. Chce to větší prostory, další stage, protože víc lidí se už do areálu nevleze. Je mi jasné, že lidé pak nebudou stíhat vše, ale bude toho zase víc na výběr a víc lidí = víc peněz na hvězdy na hlavní stage.

Mé předchozí články o Colours of Ostrava 2016 , 2011, 2010

Colours of Ostrava 2016

Šlo o úžasnou akci, počasím se to letos moc nevyvedlo, programem byl v mých očích trošku slabší než v minulosti, ale tak tomu bylo v mých očích. Na Colours je totiž úžasné to, že díky 13 scénám a dalšími diskuzním scénám, mrakům obchůdků a stánků s občerstvením, si každý prožije svůj festival. A že zrovna tento ročník bylo míň balkánu a afriky může ovlivnit můj pohled na festival. Kdežto někdo kdo miluje elektroniku, tak na letošní ročník určitě nemůže dopustit. Měl jsem možnost každý den se bavit s dalšími dvěma skupinkami, které se po festivalu pohybovaly a každá byla až na vyjímky na úplně jiných koncertech, tzn. zažili něco úplně jiného. Tím chci říct není a nemůže být generální pohled na festival a nikdo jej nemůže generálně soudit. Areál byl oproti loňsku zase lepší, větší, bylo zde víc míst k sezení, víc míst kde se dalo schovat před deštěm a že to letos bylo potřeba. Takže za mně letos zase lepší.

Můj první Colours of Ostrava byl ročník 2006 , pak následoval 2007 ,  2008 , 2009 , 2010 , 2011 , 2014 , 2015 a letos

Na mém starším blogu jsem psal o Colours 2011, 2010

Takže letos jsem byl na svých 9. Colours of Ostrava a musím říct, že za tu dobu co na ně chodím se festival rozrostl do uctyhodné velikosti. Kde jsou ty časy, kdy jsme se scházeli v pár stovkách na první čtvrteční koncerty a po dvou jsme se rozešli domů. Dnes festival pulzuje od čtvrtku do neděle a člověk se rozhodně nenudí.

Co mě letos nejvíc zaujalo:

Z mého pohledu byl letošní ročník ročník plný skvělých zpěvaček o kterých ještě uslyšíme a elektroniky, ke které jsem se nedostal, protože někde bylo něco jiného, nebo jsme už byli s Haničkou unaveni. Nejvíc na mě zapůsobil koncert od Aurory. Na její koncert jsme byli jsme  blízko pódia a ty emoce které ze zajímavé dvacetileté zpěvačky číšily byly neuvěřitelné, skladby dobré i na první poslech. Zkrátka bylo to silné, skvělé.

Další zpěvačka na kterou jsem se těšil a nezklamala byla Caro Emerald, která na pódiu se svou kapelou která hrála skvěle, vytvořila šou na kterou se nezapomíná, taneční jazz z 30. let v teatrálním podání kapely v čele se zpěvačkou bylo opravdovým zážitkem. Lidem ani nevadilo, že hustě prší.

Vynikající byla Islandská kapela Of Monsters And Men, která to na pódiu umí skvěle rozjet. Její hity lidi znají, jako je například tento.

Takže to v kotli v pátek večer pěkně vřelo.

V neděli jsem se konečně dočkal parádního balkánu a to v podáni německé kapely Al Jawala, která na drive stagi rozjela parádní show. Škoda jen, že drive stage byla hůř nazvučena a to hlavně v porovnání s dalšími skvěle nazvučenými scénami. Na lidech šlo vidět, že tento druh muziky letos na Coloursech chybí, v minulosti jsme byli rozmazleni Bregovičem a atd… a letos skoro nic. Proto se nás tam sešlo uctýhodně. Kromě skvělé skočné muziky jsme se dočkali i nečekaného zážitku. Muzikanti posluchače přiměli točit se kolem své osy, taky jsme se točil, bylo to moc zajímavé, jak jsme se všichni točili a točili. V jiné písni pro změnu vyšli muzikanti mezi lidi a přinutili lidi kolem sebe kleknout i oni klečeli. (viz úvodní fotka tohoto článku) Tak jsme všichni klečeli a pak se najednou v rytmu zvedat bylo moc zajímavé. Zkrátka super zážitek.

A teď by jsem rád zmínil i pár koncertů, které nebyly pro všechny, ale pro ty kdo přišli tak to byl silný zážitek.

První koncert byl od Victorie Hanny z Izraele v Gongu. Zpěvačka která si neuvěřitelně hraje se svým hlasem. Já ji přirovnávám v experimentování k naší Ivě Bitové. Tato zpěvačka si hraje s tóny  a svým hlasem, tak že místy je to pro posluchače hodně náročně, ale je to moc krásné a neopakovatelné. Pro posluchače si připravila i nějaké texty v češtině, tedy spíš takové staročeštině. Na konec svého vystoupení si hrála se svým hlasem v skvěle akustickém Gongu tak, že šla mezi diváky po schodech nahoru a vzadu na pódiu nechala svou malou kapelu. Na konci ji z hůry poděkovala a diváci ve stoje Hannu odměnili silným aplausem, byla to silná chvíle.

Silným zážitkem byl i koncert Anohni na hlavní scéně. Kde jsme zpěvačku (v minulosti muže) neviděli. Místo toho byly na plátno promítány bysty různých žen (umělkyň z New Yourku) některé brečely, jiné zpívali skladbu, tak to vypadalo jak by zpívala ona a ne zpěvačka Anohni, která byla zahalena v kápi před plátnem a za celé vystoupení jsme ji neviděli. Hanička podotkla: ” zpívá to vůbec ona?”. Zpívala. Já tolik angličtině nevládnu, ale prý jsou její text plné žalu, který trápí dnešní svět. Předat to publiku se Anohi touto projekcí a krásným hlasem určitě podařilo.

 

Z českých kapel jsme toho moc neviděli, snad jen v neděli večer mě potěšili Mydy Rabacad, myslím že by si zasloužili větší stage. Jedna z mála kapel, která to dle mého může z čech dotáhnout daleko.