Můj pohled na akcie po 8 měsících a mé portfolio

Před osmi měsíci jsem psal o tom že začínám s drobnou investicí do akcií. Vždy jsem chtěl nějaké akcie vlastnit a příchod Avastu na trh mě konečně rozhoupal pořídit si účet u FIO banky a koupit si první akcie (doba není ideální rodina = jiné priority pro tok peněz (v květnu čekáme druhé dítě)) ale začít se musí. Odolal jsem crypto manií i firemním dluhopisům a pustil se do nakupováni pidi podílů  v reálných firmách. Po přečtení skvělé knihy Investice do akcií od Petr Čermáka a studování stránek  www.investicedoakcii.cz od stejného autora jsem si řekl že snaha o value investování bude to pravé. (hledáním podhodnocených firem a nákup akcií v očekáváním nadprůměrného růstu díky podhodnocen hodnotě) Nicméně čím víc jsem studoval tak mi přijde, že pro mě bude lepší cesta dividendových akcií a jejich reinvestice není to tak náročné na časování trhu. Takže po pár měsících strategii trošku poupravím. Value investice + dividendové firmy s reinvesticí.

Akcie budou náš další pilíř do důchodu

Cíl celé investice je vybudovat nějakého rodinného kapitálu, který nám s manželkou pomůže v důchodu a pak se k tomu dostanou děti. Aby jsem rozvedl mou myšlenku, kterou jsem vyčetl není z mé hlavy. Teď vůbec neberu cestu jak našetřit peníze na důchod, aby mi je nesebrala inflace i když zrovna akcie jsou k tomu docela vhodné. Ale představte si situaci kdy jdete do důchodu. Mnoho lidí Vám řekne bylo by fajn mít naspořeno a říci si jak dlouho chcete částku rozpouštět a z té částky ukrojovat. Měsíc co měsíc. Někdo například našetří 1 000 000,-, plánuje že bude v důchodu 20 let, zdraví mu bude přát a on nakonec bude živ třeba 30 let, ale to pro náš příklad není podstatné. A tak si řekne že 10000000/(20*12) = 4166,- si bude posílat s jeho naspořeného miliónu rok co rok mu z té částky bude ukusovat ještě inflace, .  Já v době kdy budu chtít jít do důchodu budu chtít mít peníze mít zainvestované v dividendových akciích a přilepšovat si z dividend. Ty v čase většinou rostou, protože firmy rostou, mají větší zisk, jejich produkty a služby nějak kopírují inflaci, takže by měli překonávat inflaci.Takže pokud budu mít portfolio s 5% dividendovým výnosem, tak budu na dividendách během 20 let dostávat to samé (vím je to hrubý výnos, ale pro názornost) a nejspíš ten výnos bude za 20 let překonávat inflaci a navíc ještě bude úplně stejně pokračovat dál a jak zemřu tak mé portfolio dostanou mé děti (manželka) . Samozřejmě může být krize a firmy budou vyplácet míň. Ale já pořád budu mít nějaký důchod. Část portfolia v úplné krizi mohu prodat. Nebo použít jinou finanční rezervu.

Vše je napsáno v kostce, samozřejmě že cesta k cíli bude mnohem složitější, ale pro názornost to snad bude stačit.

Největší pomocník k vybudováním co největšího portfolia bude složené úročení (o tom pěkně píše Skejwin na svém blogu) a taky má snaha vydělat co nejvíc peněz a protože nejsem jen zaměstnanec, ale i živnostník, tak mám vše ve svých rukou a taky v mé hlavě. Takže hrr do práce, aby jsem mohl v budoucnu sklízet plody.

To se doufám pozitivně projeví i zde na blogu.

Vypadá to že se rozjíždí diskuze o důchodové reformě pod taktovkou ANO - mé úvahy tímto směrem

Dnes se objevil na E15 krátký článek o tom jak by si představoval reformu důchodu Babiš. Viz Babiš v důchodové reformě sází na třetí pilíř . Protože ANO tu bude ještě nějakou dobu a bude mít dost hlasů, tak něco nejspíš zreformují ať se to zbytku populace bude líbit nebo ne. (Jsem pravicový volič, který nemá moc na výběr, tak volím TOP09 (ODS je ODS, Svobodní jsou moc anti EU a extra proti všemu takže moc na výběr nemám)

Nevím proč, ale nad tímto problémem jak naši situaci vyřešit často přemýšlím, asi je to z důvodu že jsem husákové dítě 1980 a zrovna my budeme ta početná skupina důchodců. A taky je to zajímavé téma na přemýšlení. Jak vidím problém já.

Všichni situaci vidí nějak takto průběžný systém nebude stíhat, lidé by měli šetřit na důchod nějak sami. A teď je diskuze jak na třetí pilíř. Já osobně si myslím, že průběžný důchodový pilíř je správné řešení, protože řeší inflaci, hyper inflaci, krachy, války, jen co dobře neřeší jsou demografické výkyvy a případnou migraci mladých ze státu. Naštěstí u nás zase tolik mladých nemigruje do světa, jako například v Rumunsku či Polsku. Dokáži si představit že průběžný systém bude vždy hlavním pilířem našich důchodů, jen by měl být parametricky upravený. Jak už v minulosti někteří navrhovali zohlednit u žen jejich mateřskou (nějak do toho započíst manželovy odvody a tím pádem zatraktivnit manželství, to si zaslouží hlavně děti žít v rodině a ne jak … ) dále zohlednit že bezdětný nemá náklady na výchovu dítěte a v důchodu ze systému od dětí těch co děti měly pobírají peníze, které oni posílají do průběžného systému. Ale o tom jsem psát nechtěl, nicméně pro úplnost mé myšlenky jsem to musel zmínit.

A teď k té mé myšlence. Nemyslím si že dalším pilířem by měl být nějaký povinný, ani dobrovolný třetí pilíř s tím, že by si lidé ukládali peníze do sešněrovaných fondů, které musí investovat převážně do dluhopisů naší republiky. Vždyť v dnešní době je to nějak takto vy pošlete do penzijního fondu třeba 1000,- Kč a stát vám k tomu přidá 230,- Kč v reálu to je ale tak, že si stát od Vás dlouhodobě za „svých“ 230,- Kč půjčuje vašich 1000,- Kč, protože za ně fond z většiny nakoupí státní dluhopisy. Nicméně máme je tu a vypadá to že ANO bude chtít ještě tento pilíř víc zatraktivnit. Dejme tomu že se mu to povedlo a lidé si poctivě našetřili na důchod. A teď jsou v tom důchodu a mají velký balík peněz, který postupně utrácejí. Ale to dělají všichni důchodci, protože všichni si vzorně našetřili a stát pořád potřebuje 10 000 000 mil porcí jídla, bytů, energie, služeb, zdravotnictví… . Na trhu je víc peněz, hodně důchodců s penězi, ale málo mladých kteří by ty služby nabídly. Sice je větší produktivita, mnoho věcí je automatizováno. Nicméně mladí se musí víc ohánět, protože mají vše dražší, protože předchozí početná generace rozpouští své našetřené peníze, které do té doby nebyly moc efektivní kapitálem. Za ty peníze se nestavěly továrny plné robotů, nekupovaly se firmy v cizině. Spíš se to projedlo, protože v dnešní době nejde vidět že by stát investoval do své budoucnosti v podobě špičkové infrastruktury a štihlého efektivního státu. (Tím nechci tvrdit že by současná strategie státu v podobě růstu platu byla špatná o tom se rozepíši ale v jiném článku) Zkrátka každý člověk bude mít našetřeno, ale potřební služby bude poskytovat stále méně práceschopných a budou chtít za to zaplatit mnohem víc. A to mluvím o ideálním stavu kdy by si všichni na důchod našetřili. Jenže v tom budou lidi co nemohli našetřit (postižení, nemocní ti co mají nízký příjem) a ti co na svou budoucnost nemyslí, protože zkrátka to je daleko, proč by jsem měl ve dvaceti šetřit…  . Takže tyto lidi by musel pořád zachraňovat zbytek zodpovědnějších občanů tzn. další náklady.

Proto si myslím že máme jen dvě možnosti jak tento problém řešit. První je mít třetí pilíř povinný, ale ten by investoval do zahraničních aktiv, které by v budoucnu přinášely dividendu do Čech a za ně jsme nakupovali věci za které dnes platíme. Zkrátka začali by jsme vozit dividendu do čech díky dlouhodobého investování velkého objemu venku. Zkrátka něco co by nám pak chybělo by jsme dovezli. Nebo zaplatili lidi z venku těmito výnosy. Kdyby šel takový velký objem peněz z počátku ven, tak by to mělo určitě vliv i na kurz koruny, tak by mohla být uměle oslabována, což by zase pomohlo domácímu průmyslu. Je otázka zdali by dokonce onen pilíř nemohl přímo vznikat pod taktovkou devalvace koruny a „tisknutí“ peněz pro nákup deviz.

A nebo zkrátka hrát na to, že jsme pořád nejvyspělejší a nejúspěšnější slovanský národ a sázet na migraci mladé krve ze slovanských národů a ta nám zkrátka vylepší naši křivku. Jenže to by chtělo mnohem víc stavět, mnohem víc nás propagovat a být otevření této myšlence. Pak by mohl průběžný systém fungovat. A na lidech by bylo kdo se chce mít v důchodu líp, tak si musí sám našetřit.

 

Včera jsem při běháni přemýšlel nad tím, jaké téma by mohlo být zajímavé pro podnikání. Nemám teď na mysli ani tak stránky a čistě online, ale i offline. Mé úvahy se točily kolem toho. Člověk přemýšlí nad něčím výdělečným, tak jak stárne a má osobní zkušenosti.

Dětství a dospívání

Jako mladý většina lidí bude snít o tom, že nejvýdělečnější je být slavný youtuber, profesionální hráč her, nebo sportovec. Málokdo v 15-16 sní o tom, že by si založil firmu s CNC stroji.

Mládí

Mladí zase sní o svém baru, o tom jak je digi nomád. Napadne jej že bude podnikat ve svém koníčku. Má dost času elánu. Takže někteří své nápady úspěšně rozjedou.

Člověk v produktivním věku

Začne objevovat věci na které v minulosti vůbec nepomyslel. Třeba má svatbu a zjistí, že mít místo, kde se dají organizovat svatby je super. Například takový Hotel u Holubů v Čeladné má víkendy obsazeny snad na rok a půl dopředu a volné nabízejí některé středy. Nebo fotit na svatbě není k zahození. Opět objevuje plno nápadů k realizaci a jsou to výnosné niky, když je člověk pojme s drivem a zodpovědností.

Pak třeba dojde do fáze, kdy ona, nebo jeho žena čeká dítě a zjistí, že je zde zase mnoho možností co by se dalo rozjet. Například taková těhotenská móda se mé Haničce sháněla dost těžko.

Pak má dítě a zase vidí hodně příležitostí.

A tak to jde dál a dál, pořád máte šanci s něčím začít, máte sílu, elán a náhle.

Jak člověk zestárne

Opět zjistíte, že je zde hodně možností, ale ejhle už té energie něco rozjet není, možná tak času a tu si myslím, že je pole neorané a málo obsazené. Přitom důchodců pořád přibývá a jejich problémy taky. Co takhle eshop pro důchodce s donáškou do bytu s nějakými bezpečnostními složkami (při dodávce má doručitel zaplou kameru, kterou může sledovat dítě seniora, tzn. že doručovatel něco nekrade, nepřesvědčuje důchodce). Co takhle při objednávce nutnost kontroly pověřené osoby, zdali důchodce objednal správně a zdali jej eshop nebere na hůl. Co takhle UX přizpůsobené seniorům i copywriting. Nebo takový Stovkomat pro důchodce s službami vyvenčit psa, posekat trávu atd… .

Těch věcí by se dalo vymyslet určitě mraky a jak říkám, mladí kteří mají nejvíc elánu nejspíš do této niky nepůjdou a staří už se novým věcem nebudou nejspíš učit.

 

Tento článek nebude o nějakých hard core technikách v affiliatu. Je to spíš úvaha nad tím, jak se dá o propagaci přemýšlet. Aby jsem začal od začátku. Na tvorbě stránek a affiliatu miluji i to, že i když zrovna něco „fyzicky“ netvořím, tak i tak na věci mohu pracovat. V hlavě si střádám plány, myšlenky,  všímám si jak to dělají jinde, jak to dělají v offlinu.

Například na jaře jsem byl jsem lyžovat  ve Francii. Kromě lyžováni jsem sledoval propagační materiály, koukal na stránky místních restaurací a míst a všímal, všímal jsem si formy, UX atp… . Nebo když běžím, tak studuji reklamu po plotech, bilboardy. Přemýšlím nad tím jak věci posunout, upravit vylepšit. A sem tam vidím zajímavé věci.

Tak například hodně zajímavě pracují s reklamou u Lidlu, nedávno  mezi lidmi rezonovalo, že lidé mají v Lidlu dobrý plat. Tak schválně mrkněte na tento billboard, který je snad na každém Lidlu.

Všichni vidí například na náš region a na prodavačku určitě krásných 22050,- Kč. Jenže on ten plat je nástupní 20417,- Kč viz menší číslo a toto je plat až po  dvou letech. Když vezmu současný růst platů v současné době 1Q/2017 je meziroční nárust o 5,3%  (Zdroj)Tak to finální číslo u Lidlu není takový zázrak jak se propaguje, protože nárust za dva roky je o 8% a to jsem nepočítal ani to, že druhý rok by nárust byl z většího základu. Kdyby byl zachován průměrný roční růst 5,3% tak by to velké číslo s kterým se Lidl chlubil mělo být  22638,- Pokud by byl u Lidlu průměrný růst jak celorepublikový růst. Nemluvě o tom, že nárust platu je u většiny firem v lednu a paní prodavačka nejspíš nastoupí někdy v průběhu roku, takže po dvou letech u ní bude někdy jindy.

Tím nechci tvrdit že plat prodavačky v Lidlu není malý a i růst je nemalý. Jen jsem chtěl ukázat, jak pěkně někdy ten marketnig maže med.

A protože se blíží volby, tak nás čekají tyto triky a klamy hlavně na politickém kolbišti. Už jsem moc zvědavy na ty osekané grafy, míchaní procent a absolutních čísel. Člověk musí být pořád ve střehu. Aby náhodou nedostal něco zadarmo, nebo lepšího 🙂 .

A co vy všeho jste si v reklamě nedávno všimli, co Vás zaujalo?

Zrovna jsem si ze schránky přinesl únorový Forbes. Než jej rozbalím, tak se chci ještě vrátit k tomu lednovému. V lednovém Forbesu byl po dlouhé době rozhovor s Ivo Lukačovičem majitelem Seznamu. Moc jsem se na rozhovor těšil. Seznamu fandím a fandit budu i nadále.  Nemá cenu lidem co čtou tento blog Seznam a jeho stránkách víc popisovat. Každý je známe a víme co dělají. A mnoho čechů je na to hrda, že právě u nás je taková firma, která konkuruje Google. Proto jsem se moc těšil na rozhovor,v kterém se konečně dovím co plánují u Seznamu.

potenciál

To že se rozhovor točil kolem jiných projektů od Lukačoviče chápu, nechtěl o Seznamu moc mluvit. Ale po přečtení rozhovoru jsem byl  smutný. Na to jaké má Seznam příjmy a jak je Ivo chytrý, tak jsem z rozhovoru nevyčetl jedinou snahu firmy o zahraniční expanzi. Snad jen malá zmínka, že mapy.cz mají opravdu pěkné a že by se s nimi někdy chtěli do světa pustit. Na to jaký má Seznam kapitál tak to jsou žalostně malé ambice. Majitel si hraje s malou appkou Windytv.cz a to je vše. Takže vlastně know how, která firma má jde vniveč. To si myslím že českému ibizzu víc pomáhají kluci z Mitonu, Rockeway a další různé eshopy Notino, Alza, startupy v čele s Kiwi.com atd… . Škoda že vlajková loď českého internetu jen šlape domácí rybníček. Určitě by se do světa čechům líp expandovalo s velkou vlajkovou lodí, kterou mohl Seznam být. Přitom umění prodávat v cizině je dle mého pro náš stát tím nejdůležitějším.

 

Budou samořídící auta krok kupředu?

Včera jsme šli s Haničkou jednu z našich oblíbených turistických tras v Beskydech. Autem zajedem na okraj obce Čeladná a tam kolem Kněhyně, přes magický Čertův mlýn dojdeme na malebné Pustevny. Potom jdeme po běžkařské trase (po sněhu nebyla ani památka, stopu by jsme neničili) k Martiňáku, kde během druhé světové války působili ve velkém partyzáni a potom sestoupíme do údolí Podolánek a zde nás čeká návrat k autu, což je nejméně záživná část. Ne že by zde nebyla nádherná příroda a nebylo se na co koukat, ale přeci jen je to 22-26 km naši tůry a většinou jej jdeme už za tmy či šera. Při polykání posledních kilometrů, kdy jsme si už pověděli vše a já se po x té v tématech a historkách opakoval. Jsem nadhodil nové téma: Možná si za deset let budeme moci přivolat naše auto a nebudeme muset tyto 4 kilometry šlapat. Technologie, kdy auta budou samy řídit se posouvají skokově kupředu a firma, která první zvládne tuto technologii nebude s ničím váhat a produkt pošle rychle na trh. Tím pádem pokud budou auta samy řídit, pak budou moci i samy někde přijet.

Na jednu strana to bude skvělá výhoda a pokrok. Na druhou stranu, dokáži si představit co to udělá s lidstvem. Teď mnoho lidí nepije alkohol z důvodu, že bude řídit. Teď jim tato stopka zmizí. Lidé se musí naučit dopravní předpisy, aby mohli řídit, což pak užijí jako chodci i jako cyklisté. Na mnohem víc lidí nebude  kladen tlak se tyto pravidla učit, tzn. budou mít další důvod v učení zakrnět a nerozvíjet se.  Další věc o kterou nejspíš lidstvo přijde, je jedna z možností sdružovat se a bavit se. Během jízdy autem se vedou často pěkné rozhovory, alespoň jej vedou spolujezdci mezi sebou. V budoucnosti bude moci autem vyrazit každý inviduálně. Rodina se nebude muset spoléhat na řidiče. Zkrátka auto bude pendlovat mezi členy rodiny. A nejspíš přijdeme o mnoho dalších věcí, na které jsem zatím nepřišel. Tak je otázka, zdali autořízení bude pro lidstvo takovým přínosem. Pro prodejce nových aut určitě.

 

 

proč náš národ nebohatne

Před dvěma dny byl 17. listopad a nikde na internetu jsem letos nepostřehl žádné úvahy nad tím, kde se coby národ ubíráme. Články z toho dne se točili kolem teroristů, uprchlíků, nebo našeho Zemana, či demokracie. Popřípadě se vzpomínalo na to co se v minulosti povedlo a co ne. Celkem chápu že ve společnosti chybí vůle. Ekonomika solidně roste, proti zbytku evropy jsme klidnou spořádanou zemí, i v porovnáni se státy V4 máme normální politiky. Platy se začaly zvedat a i ten státní dluh díky růstu ekonomiky procentuálně k HDP klesá. Jenže tímto poklidným a spokojeným životem se stále ne a ne přiblížit k úrovni západního blahobytu.

Vždy si kladu otázku, proč to u nás nejde. Vždyť máme plno schopných a chytrých lidí. Já osobně to vidím, že je to díky následujícímu. Hlavní důvod vidím samozřejmě v bývalém režimu. Teď pominu, že naši zemi ekonomicky rozvrátili. Hlavní problém vidím v přetrhání rodinných tradic co se týče majetků a bohatství. Já si totiž myslím, že naši zemi chybí nějaká větší střední bohatá třída. Mám na mysli lidi co vlastní nějakou malou firmu a tu pomalu rozvíjí. Ono nějakou střední třídu zde máme, ale část ji tvoří lidé co se v restituci dostali k majetku, ale neví, nebo nechtěli s ním nakládat tak jak jejich předci. Takže za prodané pozemky, domy, továrny si pořídili pěkné bydlení, auta, dovolené. Ale nic nevybudovali. Pak tu jsou lidé co po revoluci byli u informací. Ti jsou dosti podobní již zmíňované první skupině.  Pak samozřejmě ti vytoužení podnikatelé. Ale těch je málo.

Dle mého je plno lidí, kteří jsou chytří a schopní, jenže ti než riskovat ve vlastním podnikáním si najdou nějaké dobře placené místo, často u zahraničních firmy, které platí lépe než česká firma. A schopný člověk vytváří peníze pro cizince, kteří si zisky vyvádějí z naší republiky ven. A co dělají politici, ti tyto firmy dotují investičními pobídkami. Ví že  lidi jsou rádi za práci. Mohou si tím realizovat své sny o krásném bydlení, dovolené. Ale u toho většinou končí. Nicméně jsou spokojeni, tzn. jsou spokojeni se svými politiky a nějaké větší požadavky na ně nekladou. Takže se tato situace líbí většině lidí. Tedy až do chvíle, kdy jedou na vysněnou dovolenou do zahraničí a tam zjistí, že si nemohou dovolit to či ono. Protože za peníze, které v práci vydělali zahraniční firmě si užívá právě zahraniční turista. V minulosti, ale i na západě je to dle mého jiné. Středně bohaté rodiny, často své podnikáni převádí z otce na syna a schopný syn tak nekončí v velkých firmách, ale rozvíjí rodinnou firmu, nebo má kapitál na rozjetí svého podnikání.

Proto je mi smutno, že dalších minimálně 6 let nedojde ke změně. Součastná vláda pokračuje v lákaní zahraničních firem. A vítěz příštích volem ANO nejspíš nebude mít taky žádnou snahu podporovat podnikatelské prostředí. Kdyby o to měla zájem, tak by už konala. Přitom od ANO jsem si sliboval celkem dost. Nejvíc jsem se těšil na fórum a diskuzi o směřování a rozvoji naší země, kterou pan Babiš ohlašoval že uspořáda. A pravice, ta pořád jen proti něčemu zbrojí, ale že by přišla s ucelenou vizí, na několik let dopředu, to ne. Pořád v té naši zemi jen něco upravujeme a regulujeme. Popřípadě kopírujeme, něco co už funguje v zahraničí. Ale u kopírovaní platí to, že to přebíráme s několikaletým zpožděním. Protože tam už to realizovali a používají.

 

Na co se můžete těšit

Můj blog není úzce specializován na jedno téma. Budu psát o podnikání na internetu, hlavně o affiliatu, ale nejen o něm. Dále si zde přečtete mé příspěvky o cestování, běhání. Taky zde budu šířit můj pohled na svět, zkrátka takový správný mišmaš, však uvidíte. Ti kdo znají můj starý blog tak ví.

Proč nový blog?

Můj starý blog mojeokoli.cz ,  zaspamoval po odebráni captchy komentářový spam a já

1. nedokáži snadno smazat onen spam, mažu jej pomalu přes MySql, ale při tom množství to bude na dlouho.

2. nevím jak v stařičkém redakčním systému znovu Captchu nastavit, změnila se mi totiž adresa na kořenový adresář v hostingu, na kterou jsem měl instalaci nastavenou

Proto jsem přešel po cca 6 letech a 372 příspěvcích na nový redakční systém. Všemi opěvovaný WordPress.

Proč píši a chci psát blog

V poslední době jsem si kladl otázku mám začít s novým blogem, nebo ne? Přeci jen, blog mi ze stránek které mám na první pohled vydělává skoro nejméně. Tak proč ztrácet čas něčím co nevydělává.  Jenže na druhý pohled tomu tak není. Některé komentáře na starém blogu mě posunuly kupředu. Publikum, které mě sleduje ať už na blogu, tak na Twittru má taky svou hodnotu. Záměry, které jsem plánoval a zveřejnil na blogu jsem spíš realizoval, nebo taky nerealizoval, když mi to někdo v komentářích vymluvil. Tak jak mají příspěvky přínos pro mě, tak si myslím, že mohou pomoci i jiným. A já rád pomáhám těm kdo chtějí naslouchat. V poslední době se objevily  další možné kanály monetizac,  mám na mysli získavání podpartnerů u některých affilů.

Něco o mě pro lidi co mě neznají 

Mám 35 let, jsem ročník 1980. Aktualně bydlím v Ostravě. Jsem šťastně ženat, bezdětný. Pracuji ve firmě, která centrálné vytápí město Frýdek-Místek a to na úseku měření a regulace. Při tom na vedlejší činnost podnikám. Snažím se budovat stránkové portfolio, které vydělává na affiliatu a PPC.  Návštěvnost čistě získávám ze SERPu (vyhledávačů). Výhoda této cesty je ta, že pokud pracuji v práci, cestuji, nemám chuť, tak se mému podnikáni nemusím věnovat a portfólio webu funguje. Jen se to s nečiností nesmí přehánět, určitě nebuduji pasivní příjem. Mé weby se věnují třem hlavním tématům dárkovým webům, cestovním webům a v poslední době parfémům. Více se o mých stránkách rozepíši v nějakém dalším postu.

Rád běhám, sportuji. S manželkou aktivně cestujeme, chodíme po horách …

Moje cíle

Šťastný rodinný život.

Zvyšovat své příjmy, aby jsem do budoucna lépe zajistil mou rodinu. Samozřejmě s tím je spjato vše další jako víc cestovat, postavit dům atd…

Další důležitý cíl je udržovat se ve fyzické kondici, je mi jasné že v mých letech muži tatinkovatí a to se budu snažit odvrátit, ať už běháním, tak i dalším sportem a pohybem.

Nezpohodlnět, osobně růst všemi směry.

Přeji Vám inspirativní čtení

Kamil Staš